Srpen 2011

uá! zelenorůžová kratičkáá!

30. srpna 2011 v 7:00 | Páťa |  Deník mojí smutné existence :(
!! včera jsem si šla pro občanku! to je děs jak všechno letí... před chvýlílí jsem přestoupila na jinou školu.... a teď mě vyhazujou zase! nejhorší na tom je to, že tam jdu už ve čtvrtek, ale stejně se stavíme v té naší ex :D dice je ošklivá důžová... ale já to nějak přežiju :D musim! :D
včera jsem si už řikala, že až ve čtvrťáku odejdeme, řekneme, že už do té žluté školy nevlezeme :D ptž nechceme chytit žloutenku :D no, já se toho začínám bát jako čert kříže... na prázdniny jsem si naplánovala, že udělám spoustu věcí, různý projekt atd... a na začátku jsem nevěděla co dělat, já potřebuju ještě tak měsíc! :D
každopádně tyhle prázdniny pro mě byli jedny z nejlepších, i když jsme nikam nejely...
byla a je tu dost lidí, i když včerá jsme se celkem nudily... ale to bylo snad poprvé...? já nevim, ale sára na zítra plánuje nějakej výlet, sice nevim jestli mi ho ńaši chválej, ale nějak se s tim budeme muset poprat, jo ale zítra jsem chtěla jít vlastně do kina... na tučňáky pana poppera, nebo tak nějak se to jmenuje, myslim že to bude sranda, protože tam hraje jim carry, a on je dobrej komik :D

tragikomedie mého života...

30. srpna 2011 v 6:34 | Páťa |  Deník mojí smutné existence :(
Na téma týdne se snad jako vždy dá dívat z více pohledů, můj příběh, jako příběh jak si tak proplouvám životem, a nebo příběh který jsem napsala, ten příběh, který jsem napsala, jsem chtěla jednoho dne o5 otevřít, ale zjistila jsem, že se mi originál ztratil a zůstaly jen bezvýznamné kopie, které bez původního dokumentu nešly otevřít, to byl asi ten nejdelší příběh co jsem kdy napsala, od té doby jsem nenapsala snad delší článek.... smůla, ale život jde dál... možná... taky.... třeba... OMYLEM!

už od malinka jsem často zažívala pocit že jsem k ničemu a nepotřebnej jedinec, časté myšlenky na sebevraždu... ale teď občas znova, někdy je to doma utrpení, když vám pořád někdo vnucuje, že ho štvete jen proto že se vám líbí, jak vám pořád někdo nadává... prostě už jsem někdy tak nadně, že přemýšlím o způsobu, můj ´´problém´´ je ovšem ten, že žádná sebevražda se mi nezdá dost dobrá- provaz- to bude nepříjemný... :P prášky- co když se vzbudim a bude mě bolet přicho?! zbraň- kde ji asi tak seženu?! a pak je tu jedno staré rozhodnutí: jestliže jsem přežila do teď, tak je asi nějakej důvod, proč mam žít.... sice nevim jakej, ale ještě mi dětská fantazie pracuje, občas... třeba jednou udělám díru do světa? třeba budu slavný chemik, archeolog.... bůhví co ještě... ;D

zatím všechny útrapy zvládám... co jsem to napsala za blbost... to nevim... ale vim že mam kolem sebe spoustu bezva lidí, a řeknu něco co by se odemě jako od puberťáka nečekalo, ale těmi fajn lidmy myslím nejen své přátele, ale i rodiče... sice je to teď doma trošku o hubu... ale v celkovém pojetí jsem ráda, že jsem se narodila do tohohle světa, a k těmhle lidem.

a nazávěr: mám takový pocit, že si to Aňa stejně přečte, i když slibovala, že už jsem nepujde... :D chtěla bych se jí omluvit, za všechny urážky (ve 4 třídě, nebo v 5? jsem ti řekla že kazíš pěknou písničku, ty ji nekazíš, ale ta písnička mi prostě připomínala jistou část života, takže jsem nechtěla aby ji někdo zpíval) , a potíže se mnou :D nutí mě o tom pořád přemýšlet, ale mě se už nechce...