Praha: Den druhý /24. května 2013 v 15:35/

2. července 2013 v 21:51 | Páťa |  Škola
Hned z rána jsme se vypravili do planetária, další opravdu "příjemné" paní, které nám s obrovskou ochotou ukládali naše cestovní zavazadla, byli tak zaneprázdněné svým nicneděláním, že nám skoro vynadaly…

Program v planetáriu byl rozhodně zajímavý, ale moc po tmě tak brzo ráno, a proto jsem neúmyslně usnula, ale mám štěstí že jsem se probudila před koncem, takže si toho snad moc lidí nevšimlo J

Přesunuli jsme se letohrádku královny Anny zvanému též Belveder, vyslechli jmse si referát na toto téma a pokračovali směrem k pražskému hradu. Já opět vytasila svůj foťák a dokumentovala vše co se hýbalo i nehýbalo, zaslechla jsem pár poznámek od profesorky češtiny, ale nějak zvlášť mě to nerozhodilo, čemuž se celkem divím.

Na nádvoří pražského hradu jsme dostali další malý rozchodek, při kterém jsem stihla asi 10x vyfotit katedrálu svatého Víta, přičemž jsem zjistila, že si potřebuji koupit clonu na foťák, protože fotky se tvářili jako po proletu komety. Taky jsem ta viděla hodně turistů se clonami a filtry... po příjezdu domů jsem si vymyslela že si to taky seženu :D

Pak jsme se prošli přes části Prahy, Karlův most až jsme dokvačili k národnímu muzeu a já odhrkala svůj chaotický referát, který jsem se začala učit asi tři křižovatky před ND… celá já

Byli jsme úplně utahaní, ale profesorka nás vláčela dál a dál, a ráčila nám skoro vynadat, že jsme pomalí, a že jestli jsme chtěli rozchody jako hudebkáři, kteří měli rozchod už o hodinu dřív než my, měli jmse jít na začátku prváku do hudebky.... Je fakt praštěná. Asi na čtvrt hodiny jsme se zastavili u kubistické pouliční lampy, která se profesorce jevila natolik zajímavá, že jsme si museli vyslechnout další referát…

Konečně jsme prošli přes staroměstské náměstí, po cestě k domu u černé matky boží, kde jsme si vyslechli poslední tři referáty a dostali vymodlený rozchod.

U domu u černé matky boží je drobný obchůdek, který evidentně vlastní neznámý cizinec jsem se zastavila a chvíli obdivovala benátské masky na maškarní ples, já prostě tyhle věci miluju, chvíli jsem uvažovala že si jednu koupím, ale nakonec jsem si nedokázala vybrat jednu, chtěla jsem alespoň tu maličkou, ale to už mi sára nadávala, že musí na WC, tak jsme se dohodly, že se tu stavíme pak (už jsme se tam nevrátily L)

Namířili jsme si to do paládia, kde jsme se setkali s dalším kouskem z hudebky, a dál jsme pokračovali společně. Jelikož jsem pořád chtěla do knihy, zamířili jsme do Luxoru, optala jsem se na jistou knihu s názvem heroinové deníky, a pracovník, který snad jako jedniný v Praze měl dobrou náladu mi zjistil, že v paládiu už sice žádné výtisky nemají, ale na Václavském náměstí, v jejich pobočce mají ještě tři výtisky. Proto jsem naši mrňavou společnost táhla na Václavák, nemohli jsme se dohodnout a proto šla Sára za svým strejdou, který v Praze vlastní hotel (nebo něco takovýho? nevím přesně) a Tom šel hledat mnou zmíněné hudebniny (když je chudák konečně našel, zjistil že je to PETROF a že paličky na buben tam opravdu neprodávají L )
Zůstaly jsme s Katkou samy a vydaly jsme se hledat výše zmíněný palác knih, paní v knize kde nemají vůbec nic, mi alespoň poradila, kterým směrem se mám vydat, no neúspěšně jsme dorazily na konec Václaváku, ale potkali jsme tři cizí kluky a zaslechla jsem jak říkají "půjdeme do Luxoru" tak jsme je nenápadně sledovaly a nakonec jsme úspěšně dorazily, já si koupila heroinové deníky a malou tašku s ovečkou Shaun (pro Aňu, která onemocněla a nemohla jet s námi ), a všechno bylo fájn J

Nakonec jsme se všichni sešli a vydali se zpět do hostelu, pobrali jsme si od rána sbalené tašky a vydali se na hlavní nádraží.

Cesta domů byla rychlejší než cesta do Prahy, ale předem zakoupení místenky nám byli tak trochu k ničemu, lidé nás prostě nechtěli pustit na naše místa, i když jsme na to měli právo, profesorka už neměla nervy lidem všechno vysvětlovat, a proto jsme si prostě posedali jak to šlo, domů jsme dorazili v celku a se všemi zavazadly.

Tak jako den po výletě do Prahy mě nohy ještě nikdy nebolely J
 

Praha :Den první /24. května 2013 v 15:34/

2. července 2013 v 21:50 | Páťa |  Škola
Vstávala jsem časně ráno, nervy jsem měla nadranc, abych náhodou něco nezapomněla, nakonec jsem sebou táhla ooobrovskou tašku, protože doma prostě menší nebyla… Po každodenních rituálech jsem vykročila na dopravu, měla jsem to načasované akorát, ještě jsem si vytáhla šest korun na městskou … nakonec jsem vyšla o 3 minuty později než jsem plánovala, taška byla těžší než jsem předpokládala a běžet s ní na bus s šesti korunami v ruce nebylo moc příjemné, tak jsem si je teda dala do kapsy, a tašku táhla v obou rukách. Když jsem konečně uviděla autobusovou zastávku, autobus tak již stál, rozběhla jsem se, s těžkou taškou a batohem na zádech se neběží ani efektivně ani esteticky přijatelně a k tomu jsem ještě vytrousila těch připravených šest korun, radši jsem je nesbírala, to už bych fakt nestíhala ..

Po ranní rozcvičce jsem úspěšně dojela do prahy, ale nedivila bych se, kdyby s mým štěstím vlak vykolejil.

Vytasila jsem svou milovanou zrcadlovku a dala se do focení, před odjezdem jsem projistotu smazala všechny fotky a nabít baterku, pro všechny případy, i když moje baterka je asi kouzelná, mám totiž dojem že jsem kdysi zapomněla vypnout foťák a uklidila jsem ho, takhle ležel na poličce asi měsíc… ale to jsem ještě neuměla ani pořádně zaostřit. Připadala jsem si jako čínský turista, i když prakticky jsou to prý japonci, kteří chodí s foťáky a foťí vše co se mihne v hledáčku… vystoupili jsme na nádraží, a čekali až si milé profesorky rozmyslí, jestli koupí na zpáteční cestu místenky. To byl taky pěkný chaos. Paní za pokladnou prostě nepozná, která barva značí prázdná a která zabraná místa.

Po složitém domlouvání a koupi celodenních jízdenek na pražskou městskou dopravu jsme vyrazili do hostelu, napříč přecpanými křižovatkami a červeně svítícími semafory na přechodech jsme se nakonec dostali do cíle krátké výpravy. Usídlili jsme se pod Žižkovem, v malém, ale velmi útulném hostelu. Napřed jsme si naházeli tašky všichni do jednoho pokoje, přendali svačiny do malých batůžků, obsadili všechny toalety v budově a pak se vydali vzhůru na Žižkov, se zastávkou v armádním muzeu.

V armádním muzeu jsme si všechno prošli asi nejpoctivěji z celých dvou tříd. tím my myslím půlku našeho pokoje a pár dalších lidí, napsala bych to podle jmen, ale ty by nikomu nic neřekli. Byli jsme poslední, profesorky a spolužáci z nás rostli, někteří si celé muzeum proši už tak 2x, zatímco my jsme byli teprve v přízemí a valili oči na armádní zbroj někdy z 19.století…

Potom co jsme se tedy uráčili dokončit prohlídku armádního muzea jsme se vydaly vzhůru do kopce, já, samozřejmě jako správný "čínský" turista fotila vše co se dalo, včetně vlaků, šeříků a pampelišek, myslím že si pak ze mě museli dělat i srandu…

Vyšplhali jsme na Žižkov. nevím co na tom kdo vidí, fajn, je tu hroooozně moc místa, rozhled by byl úžasný, nebýt těch stromů v naší úrovni, ale i tak jsem "pár" fotek pořídila. Všichni se šli mrknout na obrovskou sochu Žižky, a já našla důvod proč toho pána na koni nefotit zespodu…

Po krátkém rozchodu, který by se dal nazvat spíše rozchodníkem jsme si určili plán a trasy, už nás rozpůlili na výtvarku a hudebku, prostě čistá diskriminace. Sešli jsme z kopce a vrátili se na zastávku kousek od hostelu, polovina výtvarky se nacpala do autobusu, na který jsme čekali, ale druhá půlka už se tam jaksi namáčknout nemohla, proto jsme čekali na druhý autobus, který nás poctil svým příjezdem za deset minut. Měli jsme namířeno do veletržního paláce.

Ve veletržním paláci nás uvítal "příjemný" pán, kterému evidentně školní návštěvy jeho království lezou krkem. Po menší přestávce a rozdání pracovních listů jmse se vydali skleněným výtahem vzhůru do 5. patra. Jsem posera a bojím se výšek, ale prostě jsem to musela zkusit, myslím že mi to jednou stačilo…

Nejzajímavější bylo 4. patro, protože u další pater už jsem byla ráda, když jsem je prošla, natož abych dávala pozor, co kde a na které zdi visí. Z venku na mě působil veletržní palác monumentálně, ze skleněného výtahu vypadal docela male, dokud jsem nezjistila, že z výtahu vidím asi tak polovinu celého patra…

Po opuštění veletržního paláce jsem byla dokonale zombifikována, až na to že Zombie plní rozkazy pána, to bych už já asi nezvládla…

Dostali jsme rozchod u paladia, Hudečka a vytvarka opět zvlášť, jelikož hudebkáře jsem potkala, a zjistila jsem, že mají sraz o deset minut dřív, tím pádem o deset minut dřív odjedou, a budou dřív na pokoji, sdělila jsem profesorce, že pojedu s nimi, háček byl v tom, že jsme neměli rozdělené pokoje, tudíž jsem mohla jet s výtvarnou a dopadlo by to stejně…

Asi v šest hodin jsme odcházeli z hostelu a mířili do divadla. Tramvaj do stanice touha. Když jsem to slyšela, říkala jsem si, to bude ale slátanina, už takovej ujetej název, to bude …. Když představení skončilo, zjistila jsem že předsudky jsou opravdu, ale opravdu na prd. Celá hra dávala smysl, bylo to dramatické, a napínavé, jelikož se v představení opravdu něco dělo, a nebylo to toho typu "miluju ho, miluje mě, ale dědeček nechce abychom se brali, asi uteču, ó drahý, miluji tě víc než svůj život…" byli jsme v divadle pod palmovkou, toto zpracování i obsazení rolí bylo úchvatné, i když jsem si typovala jak to dopadne, a kupodivu se trefila, nemělo to chybu. Případný děj, ve stylu mého zmateného psaní můžu dopsat. Ale rozhodopádně to bylo famózní představení.

Při cestě zpět jsme si nechali ujet asi 2 metra, jelikož byli nacpané k prasknutí…

Nakonec jsme se tedy dopravili do hostelu, večerka byla ve dvanáct, myslela jsem si že se bude alespoň trochu něco dít, ale u nás všichni zařezali už o půl jedné...

Výlet do Prahy, srdce Evropy /24. května 2013 v 16:29/

2. července 2013 v 21:41 | Páťa |  Škola
Každoroční výlet studentů druhých ročníků do hlavního města naší země, Prahy, byl propojen s návštěvami historických památek, muzeí a kulturním večerem. Tento výlet byl pod křídly šesti profesorek předmětů fyziky, češtiny, hudební a výtvarné výchovy.
Ještě pár fotek z naší dvoudenní výpravy :)
 
 
Chrám svatého Víta
 
 
Prašná Brána
 
 
 
 
Orloj
 
 
Stavovské divadlo
 
 
Veletržní palác
 


voda je mokrá, nebe je modrý a dýně je protivná.... /10. února 2013 v 3:29/

2. července 2013 v 21:32 | Páťa |  Deník mojí smutné existence :(
tak jsem se konečně po dlouhé době dostala na blog, strášně to zanedbávám, a často nevim o čem psát, proto varuju že tenhle článek je naprostá slátanina posledních dnů....
začala jsem koukat na Nanu (japonské anime) a už asi 14 dní se snažim dokoukat posledních 7 dílů, to je hruza, vubec u toho nevydržím :D
ve škole nuda nuda zlo a nuda.... známky na nic.... ale v pondělí máme konečně po roce a půl první ředitelský volno..... což je zázrak, obávám se totiž že ředitelka neví jak to využívat, když byly vánoční prázdniny, zase sme to byli my kdo šli jako blbci do školy i ve čtvrtek a v pátek, a přitom by na tom ušetřili, a nemuseli by pro nic za nic topit.... to je jedno...
důvod pro tenhle nadpis je jinej než stěžování si na školu...
v poslední době vůbec nedokážu pochopit úlohu a povahu jedné mýtické bytosti přezdívané Dýně, podle mojí definice a neobjektivního pohledu, je to sice nepochopený tvor, ale kdo je? (pochopený)
její chování přesahuje morální pravidla slušného chování, přehnaně si vynucuje pozornost upozorňováním na staré křivdy a zlomeniny, přehnaně se upíná k lidem, kteří by pro ni neměli hrát významnější roli než její dlouholetí přátelé, se kterými je stále v rozporu, a svou nejlepší kamarádku často bije jen aby vypadala důležitěji, naprosto nechápu důvody, které jí k tomuto chodání vedou, je to prakticky neřízená a nepředvídatelní ničivá střela ve špatném slova smyslu, bít někoho jen pro to že má přehnaný strach, na základě své blbosti (zmlátila BF jen proto že se šla projít do neosvětlených míst, kde byla se svým bývalým spolužákem, se kterým nic nemá) a dýně jí proto bezdůvodně zbila jen proto že se bála, a bála se proto že se snad předtim divala na horor, což v žádněm případě nedává oprávnění k přehnaným reakcím tohoto typu.
další divnost podobného kalibru se ukázala vv situaci, kdy jsme spolu měli (máme) společný úkol do VV, kdy ona ho brala jako projek svého života, a pro mě je to jen ukol do VV který chci výjmečně svědomitě splnit, strašně to přehání, po osobní domluvě se sestavily příběh, který pak ona přetlumočila těm, kteří byli tak ochotní a měli tu trpělivost nám pomoci, lehce nezaujatá pozorující tvrdí ževětšinu nápadů projektu vymyslela Dýně, ale ona prakticky jen přetlumočila naše společné dohody u kterých nikdo předtím nebyl, dále- většina postav a zůčastněných byl nápad z mé hlavy, což před profesorkou prezentovala za svuj a jen svuj nápad, což absolutně nebyla pravda, dále se vytahuje před naší společnou BF že je to JEN její projekt, na což jí BF sladce setřela že ten projekt je i můj ( za což jsem jí až nadpozemsky vděčná :) ) pak začala rozebírat, že většina nápadů jsou z její hlavy, na což sem jsemse nemohla nezeptat, slečna inteligentní a super chytrá mi tvrdila že většina ZÁKLADU projektu je její nápad, ale není to pravda, podíl na tom máme stejný, jestli náhodou já nemam snad i větší... za další absurdnost považuji to, že vše převádí na filmová měřítka, což u projektu papírových rozměrů nedává nejmenší smysl, tvrdila totiž že ona je režisér a já jen spolu režisér, prý něco jako dramaturg doslovně mi napsala : ,,Režisér má nápad a s dramaturgem dává podobu a děj filmu" a celý vtip spočívá v tom, že- tohle není ani zdaleka podobné filmu, a další vtip- KDO UDĚLIL ROLI REŽISÉRA JÍ ? (když už by se to tak počítalo) když už, tak naše týmová práce nemuže mít jednoho lepšího, máme nápady vyrovnaný, a dost často se ubírají podobným směrem, takže se to tak brát nedá, a že má radost že ji napdne banalita těhle rozměrů..... pardon, ale to si vymyslí každej, je to to základní co koho mohlo napadnout, proto nerozummím její údajné přehnané radosti, a vznětlivosti, výdrži být nafučená celý den..... když já se pohádám s mamkou, a to že to teď taky nemam třikrát lehký, tak se snažim nezatěžovat, a neznepříjemňovat ostatním už tak příšernej den, nehnusnější jsou její přetvářky, kdy se k nám, kteří ji známe 6 a někteří i více let, chová totálně odporně, a k lidem které zná sotva rok a půl se chová jako k cukrovým panenkám a vyloženě jim podlézá, je to neskutečný, její image byla vždy - ta samostatná, ale po pravdě je nesamostatná, v některých ohledech spoléhá až moc na ostatní, a když něco není přesně podle toho, jak si to představovala, tak je uražená a nafučená, a její to k ničemu, akorát nám kazí náladu a nijak to nikomu nepřidává, ani jí, ostatně přetvářet se v pravou chvíli vážně není na škodu, a dost často je to k užitku.
*ti kdo viděli film POSLEDÍ SKAUT si jistě pamatují na slova joea Hallenbecka- ,,voda je mokrá, nebe je modrý a ___________" (ženský maj tajemství/ satan klaus obchází městem) teď snad některým dojde význam nadpisu ;)

Ticho a tma /20. ledna 2013 v 4:06/

2. července 2013 v 21:31 | Páťa |  Moje kecy :D
z bolesti je třeba se vypsat, a následně vyspat, proto následujte této rady ;)
kdo nehcce číst moje uvahy, tak ať ani neotvírá článek, prakticky vzato je to pomoc sobě samé, jelikož psychologovi, ani nikomu takovýmu se svěřovat nehodlám, někteří snad chápou ;)
bolest je mrcha....
snažim se zapomenout, ale nejde to,.... před osmi lety jsem to zvládla, za cenu toho že si nic z té doby nepamatuju, je to jako rozmazaná skvrna, a uprostřed té skvrny je on, svítí na něho slunce, a přece je jeho výjev nejasný, rozmazaný proudem slz a zoufalství, skvrna, která navždy zustává v mém životě, skvnra, která je dukazem že dokážu milovat, skvrna, která se nestane realitou jen kvuli mé blbosti,....
myslela jsem si že žiju, ale veskutečnosti spím,,..... nebo jsem spala, až do teď, bolest z lásky značí probuzení, a probuzení je ne vždy sladké....
období ticha, období tmy najednou ozáří kometa, kometa po jejímž svitu zůstanemeslepí, až do okamžiku než přiletí ve chvíli prozření, aby nás znovu oslepila.
není to jako poprvé, kdy první bolest je již zažehnána a se štěstím pohřbena a zapomenuta v hlubokých vzpomínkách, ale ta nová, otvírá staré rány, a sype do nich sůl, když se rána vyšistí, a začne se zacelovat, přestože stále bolí, osudu to nestačí, a sype do ran sul znovu, a znovu, za týden za dva,den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem, nejvíc si vychutná ránu zapomenutou, a přesto nezhojenou, , kterou otevře jediný pohled a my jsme schopni znovu probrečet celé noci, jen kvuli jednomu okamžiku trvajícímu ani ne minutu....
bolest je mrcha, a nedá spát...

Králíček přiletí v srpnu! /9. ledna 2013 v 21:36/

2. července 2013 v 21:30 | Páťa |  Deník mojí smutné existence :(
Včera jsem se dozvěděla úžasnou novinku, totiž, že budu mit konečně šanci stát se jednou tetou, do teď jsem byla jedináček, alevčera mi naši ukázali fotku z ultrazvuku, to mrňavý ňuňu má 7 týdnů a vypadá jako 1,5cm velkej králíček :D Začala jsem se víc snažit pomáhat doma, a s tím jsem zjistila, že až tomu malýmu bude jako mě, tak mi bude přes 30, což se mi fakt nelíbí, vždycky jsem chtěla spurozence, ale né o skoro 17 let mladšího :( ale co se dá dělat, beru to i tak, ale začínám se cítit stará, a to mi ještě něbylo 17... je to strašný, když si vzpomenu, jak jsem ve čtrnácit začala číst stmívání, a muj pohled na 17ti letýho Édu byl takovej, že je to prostě borec, a že 17 je skoro 18, což znamená že udělám prušvih, a všechno se podělá... ale tou dobou bylo 17daleko, nedošlo mi, že je to za tři roky..... začínám mít bellin komplex, jestli mě za rok nepřemění nějakej upír tak nevim co udělám.... :D
no zatim nemam páru kde náš králíček bude bydleti, jelikož se nehodlám vzdát svého užasně zmalovaného pokoje.... :D
no uvidíme, napaldlo mě, že bychom se zajdou obsadili obývák, ale nejsou tam dveře, takže nevim, jak se to vyvede, každopádně se na něj těším, pravděpodobně to bude lev.... podle mýho očekávání, ale jasně že to ještě naní ani z 50% jasný, uvidím jak se mi to vyvrbí, aspoň budu mít praxi pro vlastní děti :)

EHM EHM....

2. července 2013 v 21:27 | Puzzle
tákže, právě jsem se rozhodla, že provedu menší stěhováníčko, takže některý příspěvky ostatních blogů přesunu na tenhle, ať je v tom pořádněj chaoooooos!! :)
u každýho příspěvku smaozřejmě bude i datum prvního uveřejnění :)
nemužu totiž napočítat kolik celkem těch blogů je, takže je začnu přesouvat sem, a následně je mazat, a tak to všechno omezim... HAHAHAHA!!! ĎÁBELSKÝ TO PLÁN!!!! ^_^
ZAČÍNÁMÉ :D

... neočekávaný návrat?

30. června 2013 v 20:34 | Páťa |  Deník mojí smutné existence :(
pár dní před koncem školního roku jsem se teak ze zvědavosti podívala na e-mail, přišla mi zpráva od blog.cz, že tomuhle blogu hrozí smazání.... moje reakce? - on ho ještě nikdo nesmazal?
dneska jsem si tak prošla pár článků z deníku smutné existence, a povím vám.... moje dosavadní problémy jsou prakticky stejný :D
jen bych řekla, že jsem o pár spálení chytřejší, ve směs se toho za ty dva roky stalo celkem hodně, ale psychicky- ohledně problémů jsem na tom skoror stejně :)

mezitím, jsem se stihla online *sblížit* se starým kamarádem, prostě jsem ho chudáka otravovala a otravovala, no a nebyla bych to já abych to nepodělala :/ jednoho dubnovýho pátku se to zvrtlo a pak mě to týralo bůhví jak dlouho, normálně jsem začala myslet asi až tak v listopadu 2012?... nebo tak nějak :D

tím jsem ovšem hooodně přeskočila...
zazdila bych totiž fakt, že všechno zlý je pro něco dobrý. na úkor polámanýho srdce jsem utužila vztah s přáteli, minulý léto bylo to nejlepší léto mýho života, ale doufám že tohle bude minimálně stejně božský! :)
s holkama jsme jely na akci do blízký vesnice (na to samou akci plánuju jet i letos, bude tam hrát kámošova kapela- je bubeník :) )
mám spoooustu fotek, a úžasný vzpomínky, ačkoliv jsem nejela k moři, ale jen vedle na písák :)

ale tímhle jsem přeskočila pumpkinafair..... ano, dýňová aféra...
nevím přesně jak to bylo, ale vím určitě že to bylo strašně složitý, do teď se to ještě nedožehlilo a pořád něco vysí ve vzduchu, ale i tak je to teď v celku fajn.... průměrný problémy, průměrná nuda :/

za ten školní rok se toho stalo opravdu moc..... a prakticky nic :D

potkala jsem další objekt otravování, ale snažím se krotit :)
někdy v zimě jsem začala masově sledovat horory, a tím i měnit taktiku žití.... CO TĚ NEZABIJE, TO SE TĚ POKUSÍ ZABÍT ZNOVU...
(filozofii tohoto tahu bych mohla osvětlit ve spešl článku, takhle by to bylo moc dlooouhýý :D )

no... v podstatě jsem chtěla jen říct, že se asi vrátl´ím na tenhle blog, protože se zatím tváří nejuspořádaněji, ze všech blogů co mám/ měla jsem :)

... o samostatných zážitcích asi budu psát zvlášť, jako souhrn je to totiž strašně chaotický :D

zas a znova!

3. května 2012 v 19:47 | Páťa
Zas a znova měním svůj blog..... snad konečně vím co chci, přestěhuuju odsud pár článků.... a aresu na nový blog pro tentokrát nenapíšu.... minule toho jistá osůbka zneužila a i přes můj zákaz mi sem chodila... :/ potvůrka se kterou sedím v lavici.... :D
mějte se všichni krásně!!!! a já mizím do hlubin času!.... teda né já ale tento blog.... :/ :)

biologický x sociální determinismus

19. března 2012 v 19:45 | Páťa a sešit sv |  Škola
sociální determinismus
- lidské povahové vlastnosti jsou určeny společností

biologický determinismus
-existují univerzální lidské vlastnosti které jsou zděděné/ vrozené

E. Wilson
wilson byl darwinista -> neodarwinistická koncepce
,, všem lidem jsou určeny univerzální lidské vlastnost´´
je v něm vidět ideolog kapitalismu

Každý člověk má vrozenou:
- soutěživostú agresivitu
- teritorialismus = touha/ nutkání získávat/ kontrolovat zdroje ( soukromé vlastnictví je potřebou člověka)
- dominance mužů
- obličejová mimika je univerzální
- xenofobie => strach/ nenávist k cizím -> přirozená agresivita

Kmen Arapešů
- příliš nerozlišuje mezi psychikou ženy a muže
- všichni jsou vychováváni podle euroamerické kultury typicky ´žensky´
- mírnost, emotivnost......

Mudrugumor- kmen kanibalů
- typicky mužské vlastnosti
- rozvíjí se agrese, soutěživost, sebejistota u dětí

Čambuli
- kmen dělá rozdíl mezi ženou a mužem
muži mají ,,typicky ženskou povahu´´ ( = závistiví, mírní, upovídaní, hašteřiví)
ženy mají ,,typicky mužskou povahu´´( = rezolutní, aktivní, energické, odhodlané, jdou si za svým cílem)





Kam dál